Láska spojená s krví (4)

Název: Láska spojená s krví

Autorka: Kristýna Jarkovská

Když se probudím zjistím, že ležím někde kde to neznám.. Bílá zeď okolo mě, přede mnou televize a vedle mě plno přístojů.. Jasně, jsem v nemocnici!
Kdo ví jak je na tom Tomáš?
Přežil vůbec ten hrozný skok?
Když se chci napít, zjistím, že mám na ruce nehezkou sádru. A hodně mě bolí noha.
"Slečno Adélo, máte tady névštěvu!", uslyším a ze dveří se vynoří celá utrápená moje máma.
"Ádelo, probůh co si dělala?", rozpláče se a posadí se předa mě na židli.
"Mami, to ... já si jen pamatuju .. jak jsme stáli před mostem s Tomášem.. a dál dál .. uš nic nevím"
"Ádélo, víš jaký jsem měla strach, můžete bejt rádi, že Žaneta vás u toho mostu viděla i to jak skáčete do vody a zavolala hasiče a policii a záchranku a taky zavolala mě!"
Ještě, že existuje Žaneta, pomyslím si.
"Mami co je s Tomášem?", napadně mě se na něho zeptat mámy.
"O toho debila se ty už radši nezajmej!", křikla 'máti' a nalila mi vodu do skleničky.
"Mamii co s ním je prosím, potřebuju to vědět?!", zvýšila jsem hlas.
"Je bezvědomí a pojede na sál, má vnitřní krvácení..ještě, že ty si v pořádku. Nevím co vás to napadlo?"
"Mami, to já si skoro nic nepamatuju."
"No nic Adél já jdu, neboj zítra přijdu i s babičkou.", řekne mamka ustaraně a dá mi pusu na čelo.
"Dobře mami..", řeknu smutně a když matka zavře dveře dostanu nápad.
Pomalu vstanu z postele, ikdyž mě hodně bolí hlava otevřu dveře na chodbu ale v tom vidím naproti jít doktora!
"Slečno Adélo, kam to jdete? Měla byste ležet!", upřeně se na mě zadívá.
"Já jdu.. jdu jen na záchod", lišácky se usměju ale místo toho, abych šla do uličky kde jsou toalety jdu stále rovně.
Potom uvidím 8 stejných dveřích naproti sobě.
Čtu cedulky: KLÁRA BOROVSKÁ, EMMA WATSON, a konečně TOMÁŠ KALICH*
U jeho přijmení je hvězdička.. Kdo ví co znamená?
Pomalu otevřu dveře a potichu se vkradu dovnitř.
Když ho uvidím tam bezmocně ležet rozbrečím se.
Bohužel jsem se rozbrečela asi poměrně hlasitě a přišla sem nějaká sestra.
"Co tu děláte?", hrozně na mě zakřičí.
"Já ho musela vidět. Přežije to?"
"Návštěvy nejsou u tohoto pacienta povoleny!"
"Dobře, dobře, přežije to??",znovu zvýším hlas, vytáčejí mě tady chováním k pacientům..
"To se ještě neví. Ale pokud jo bude mít z Pekla štěstí.Za necelou hodinku jede na sál, přesně v 19:00. Měla byste jít.", povzdychne si sestra.
"Ano..už jdu", smutně odpovím a naposledy se podívám na Tomáše.
Sestra mě doprovodí do pokoje a já za chvíli usnu.
Je to divný to co se mi zdá..
Zdá se mi totiž o smrti!